Rozhovor s influencerkou Livií Mitterpach

Dnes se setkáme s Lívií, inspirativní maminkou, která na Instagramu @mamina_s_hranicami pomáhá rodičům na cestě k sebepoznání, asertivní komunikaci a budování zdravých vztahů. Lívia věří v OBOJSTRANNÝ rešpekt a zdůrazňuje, že základem spokojeného rodičovství je spokojený rodič.

V rozhovoru se s námi podělí o její zkušenosti, tipy a rady, jak nastavit zdravé hranice ve vztazích s dětmi i s okolím. Dozvíme se o jejích e-knihách a kurzu "Staň se maminou s hranicemi" a o tom, co je pro ni v práci s rodiči klíčové. Na závěr se podělíme o její vizi pro budoucnost.

Doufám, že rozhovor s Lívií bude pro vás inspirací a motivací k budování zdravých a respektujícich vztahů.

O mateřství a vyrovnávání se s jeho nároky:

Mnoho maminek se potýká s pocitem tlaku a s nereálnými očekáváními ohledně mateřství. Jak se ti daří udržet si zdravou rovnováhu mezi péčí o dítě, péčí o sebe a relaxací?

Teď možná budu za zlou, ale myslím si, že největší tlak na sebe vyvíjejí mámy samotné. Svými představami o tom, co všechno musí stihnout, co všechno musí zvládnout a že nikdy nesmí požádat o pomoc, neboť to dělají jen padavky. Rozumím, že tak byly vychovány. Chápu, že doma poslouchaly od svých babiček a matek frflání na sousedky, které nesplňovaly jejich představy o hospodyňství. A přirozeně nechtějí být ani ony takto kritizovány ženami ve své rodině (nebo muži). Cesta z toho ven je podle mě ve vlastním sebepoznání, v hranicích, které umím dát kolem sebe, ale i sobě samé. Práce s myšlenkami, prožíváním, všímavost, vzdělávání... Asi jste čekali, že vám řeknu, že jednou za týden můj manžel MNĚ pohlídá jeho vlastní dítě a já si dám masku na obličej. Ale já takhle nefunguji. 🙂

Jaké rady bys dala maminkám, které se cítí zahlcené a vyhořelé?

Cvičit všímavost, napojit se na sebe, na své prožívání. Pokusit se odpovědět si na otázky, jako např.:
„Co cítím a kdy to cítím? Je větší výskyt mého hněvu když jsem hladová nebo když nespím dostatečně? Jím pravidelně hodnotné jídlo? Piju dost vody? Zahlcuji se telefonem? Kdy cítím, že už je toho na mě příliš? Potřebuji horkou kávu? Jak umím nastavit komunikaci s dítětem, aby chápalo, že i já jsem důležitá? Jak se umím vypořádat s tím, že moje neodložitelné dítě pláče 6 minut, dokud jsem já na wc?” 

Věřím, že když začneme poslouchat naše tělo a naučíme se vhodně komunikovat našemu okolí, co potřebujeme, přijde zlepšení. Samozřejmě, pokud se bavíme o vyhoření, kdy jsou ženy schopny dívat jen před sebe, tam je důležitý psycholog resp. psychiatr. A není to žádná ostuda.

Co je podle tebe nejdůležitější pro to, aby se maminky cítili spokojeně a sebevědomě ve svém úkolu?

Když se mě zeptají „moje maminky“, jak se mají přestat cítit naprosto neschopné, dám jim protiotázku: „Měla bys tyto myšlenky, tyto výčitky, nebo tyto pochybnosti, kdyby neexistovali jiní lidé nebo internet?“ Mnohokrát si uvědomíme, že jsme nadšeni z něčeho, co jsme udělali a otevřeme internet a zjistíme, že jsme právě nenapravitelně zničili našemu dítěti život. Bublina nadšení splaskne a my začneme pochybovat. Dokážeme-li ale přijmout skutečnost, že vždy se najde někdo, kdo nebude souhlasit s tím, co děláme, může nám to přinést příjemnou harmonii do života. A přesně tím se řídím i já. JÁ vím, proč dělám to, co dělám, JÁ znám své dítě, JÁ mám důvod ke svému jednání. 

Dodám však, že i zde je třeba hledat zdravý střed. V nejlepší víře můžu dát dítě do chodítka, ale reálně mu to škodí. Je dobré vyslechnout si názor odborníka na toto téma apod.

O hledání "středu" a vyhýbání se extrémům:

Ve tvém profilu zdůrazňuješ důležitost hledání "středu" mezi extrémy. Co to pro tebe v praxi znamená?

Jsem názoru, že extrém bude vždy plodit jen extrém. Z černé do bílé, s ignorací spektra. Asi vícero z nás si všimlo, jaké následky zanechala na populaci autoritativní výchova, tzv. paneláková výchova z 80. let. I když rozumíme proč se to dělo, přece jen to byl místy pořádný extrém. Tyto děti vyrostly a co se stalo? Řekli si, že nedovolí, aby jejich děti zažily totéž a dělaly všechno opačně. A tím všechno, myslím všechno. Výchova bez hranic, bez respektu vůči rodiči a jiným lidem, slabí rodiče s vlastními traumaty, kteří vytvářeli nové trauma svým dětem neboť na ně kladli obrovskou zátěž v podobě zodpovědnosti za celý jejich život. 

Dvouleté děti se měly rozhodovat kdy půjdou spát, jestli si budou mýt zuby, nebo byly ponechány svým emocím. Rodiče byli sice přítomni, ale děti už nebyly za hněv trestány. Na druhou stranu je nikdo nenaučil, co se v nich děje a co s tím mohou dělat. 

Za mě osobně byla a je volná výchova stejně škodlivá jako autoritativní. 

Výsledkem jsou totiž opět jen děti nebo dospívající, kteří netuší kdo jsou, kde v životě jsou a co s sebou mají dělat. Neumí komunikovat, protože zatímco ti první si nedovolili říct, co potřebují, ti druzí znají jen Chci! a Dej!

Kde ti první si nevěří, že něco dokážou a tak raději ani nic nezkusí, ti druzí si myslí, že přijdou, uvidí a zvítězí. Jenže to se neděje a oni nevědí, co s tím, protože frustrační toleranci je nikdo nenaučil.

Já osobně za Střed považuji to, když může dítě svobodně avšak stále asertivně vyjádřit svůj názor, kdy chápe, že i jiní mají. Kdy je schopno vytvořit dohodu nebo kompromis. Pokud je schopno vytvářet vztahy, kde není vítěz a poražen, ale oba jsou si partnery, kteří se navzájem respektují. Absolutně klíčová je v tomto sebehodnota rodiče, jeho schopnost komunikovat své potřeby, a tím to učit i dítě. Dávat hranice kolem sebe, a dítě se také naučí s hranicemi pracovat. Ve svém vztahu s naší dcerkou se řídím dvěma otázkami: 

1. Jsem v tomto, s tímto v pohodě? Je to takhle pro mě v pořádku?
2. Kdybych teď byla na místě mé dcerky, co bych potřebovala, aby manžel udělal? Co by mi pomohlo?

Jak se vyrovnáváš s kritickými hlasy a s tlaky okolí, které se snaží diktovat, jak „správné“ má vypadat mateřství?

Já to nazývám „kouzlo mé osobnosti“ neboť si nepamatuji, že by si někdy někdo dovolil kritizovat mě 😀. A přestože je internet šílené místo, ani tam se nějaká silná kritika neobjevuje.

Jak můžeme najít zdravou rovnováhu mezi intuicí a zdravou dávkou racionálního uvažování v péči o dítě?

Jak jsem zmiňovala výše – když se sami sebe zeptáme, co bychom potřebovali my od našich partnerů, kdybychom nyní v situaci, v jaké jsou naše děti – tam najdeme naprosto všechny odpovědi. 

Kdybych něco rozbila, pomohlo by mi, kdyby na mě manžel začal křičet? Když přijdu rozzlobená z práce, bude pro mě okej, když mě manžel pošle do ložnice se uklidnit a dovolí mi vrátit se, až když se budu normálně chovat? 

Vždy si to otočte na sebe. Vždy najdete správnou odpověď nebo reakci.

O podpoře a budování komunity:

Tvůj profil se stal skvělým prostorem pro sdílení a podporu mezi maminkami. Co je pro tebe nejdůležitější na budování komunity a vzájemné podpory?

Jako každá správná matka jsem šla do mateřství s tím, že všechny ostatní matky jsou krávy, jen já jsem letadlo a tak se zabarikáduji ve své bublině a nebudu se s nikým setkávat. 😀 Pak jsem ale dostala rozum a došlo mi, že jsou i mámy s podobnými názory jako já a chválabohu jich není málo. Nejdůležitější v budování důvěry a bezpečí je nesoudit. Je to velmi obtížné. Ale ne nemožné. Maminky vědí, že u mě najdou pochopení pro všechno, co cítí, co prožívají, pro myšlenky, které se bojí jen napsat, natož je vyslovit nebo se o ně podělit v rodině. Když vidím, že zpráva na Instagramu začíná “Ahoj, tohle můžu říct jen tobě”, ​​vím, že přijde šupa 🙂 Ale jsem velmi vděčná za tuto důvěru vůči mně. A hlavně, že v tom ty ženy nejsou samy. Nedrží to v sobě. Nemyslí si, že jsou jediné na světě s takovou myšlenkou nebo zkratovým jednáním. Že v tom nejsou samy. To je asi ta hlavní moje motivace. 

Jaké typy podpory a pomoci mohou maminky na tvém profilu nalézt?

Více než 500 postů s mými myšlenkami, situacemi, které jsme s dcerkou zažily, moje zamyšlení, úvahy, analogie, které určitě nenajdou na žádném jiném mamaprofilu🙂, mohou využít poradenství přes videohovor nebo využít oblíbené hlasovky na whatsappu, které nahrávají kdykoli mají čas a já jim odpovím. 

Co bys vzkázala maminkám, které se bojí ozvat a požádat o pomoc?

Povím to černé, ale je to podle mě nejvýstižnější.

 Vy bez dítěte přežijete. Ono bez vás ne. Vy jste v první řadě důležitá. Vaše fyzické a psychické zdraví. S prázdnou konví květiny nezalijete. Mějte na paměti, že problém je tam, kde jej VY cítíte. A ne tam, kde vám někdo řekne, že máte právo ho cítit. Pokud vidíte problém v tom, že vaše dítě špatně v noci spí, řešte to! Nenechte se uchlácholit, že sousedčino spí mnohem hůře a je to přece normální, vždyť jsou to děti. Máte-li problém s hranicemi, řešte to. Neposlouchejte jiné, že je to jen období vzdoru a nic se s tím nedá. 

A hlavně – nenechte se emočně deptat tím, že máte zdravé dítě, tak co byste ještě chtěli. 

O sdílení znalostí a zkušeností:

Nabízíš maminkám různé formy podpory, jako jsou e-booky, online kurzy a hlasové zprávy. Co tě motivuje k tomu, aby ses o své znalosti a zkušenosti dělila s ostatními?

Úplně nejvíce mě motivují zprávy, které dostávám od maminek, které mi děkují, že díky mému profilu a mým slovům a myšlenkám si zlepšily vztahy se svými dětmi. To je vždy velmi silné pro mě. Já jim vždycky řeknu, že to ne díky mně. Ale díky jim. A díky tomu, že tomu dali šanci. Zkusit to jinak, zkusit něco nového, dát důvěru sobě a svému dítěti, že to zvládnou. 

Jaké jsou nejčastější dotazy a problémy, se kterými se maminky na tebe obracejí?

Sledují mě převážně maminky na mateřské, takže horká témata jsou hranice, bití od dítěte, různé společenské interakce jako například půjčování věcí, hraček, fyzické kontakty s rodinou, návštěvy u lékaře, období prvního osamostatňování se dítěte (v literatuře používaný pojem „Období vzdoru“) ) a pod. 

A samozřejmě nad tím vším je jedno velké téma, a tou je zvládání emocí dítěte a v první řadě zvládání těch svých emocí. 

Jaké rady bys dala maminkám, které chtějí začít sdílet své vlastní zkušenosti a znalosti s ostatními?

Ať začnou. To je nejdůležitější. Začít. A jak se to bude dále vyvíjet, to uvidí. 🙂

Co bys vzkázala našim čtenářkám na závěr?

Rodičovství je v první řadě o rodiči. Teprve potom o dítěti. 

Jaké jsou tvé další plány a cíle s tvým profilem?

V dalším období plánuji zaměřit se více na aktivní vzdělávání v podobě online kurzů, nebo webinářů, taktéž plánuji aktivity i offline, na což se velmi těším. Nadále se budu snažit vymezovat se od „traumaprofilů“ a spíše než psát patetické a sebelítostivé posty o tom, jak jsme to měli těžké jako děti, které sice přinášejí lajky, ale reálně nic neřeší…budu i nadále psát o tom, co s tím v dospělosti dělat, jak se vyhnout generačním sra.kám jak to já jmenuji. Můj hlavní cíl bude pomoci ženám cítit se více kompetentní a sebejisté v rodičovství.